| REGIONY | Obce | MÍSTNÍ STRÁNKY | Firmy | Restaurace | Ubytování | ![]() |
Když mi bylo asi 13 let, zahlédla jsem v televizi americkou verzi této show – „American Ninja Warrior“ – a už mě od televize nikdo nemohl odtrhnout. Od té doby jsem pravidelně koukala a snila o tom se jednoho dne také zúčastnit. Nejbližší možnost byl Ninja Warrior Germany. Poprvé jsem se přihlásila v roce 2021, ale bohužel to nedopadlo. Štěstí jsem opět zkusila v roce 2025 a tentokrát to dopadlo. Splnil se mi dlouholetý sen a já se stala součástí Ninja Warrior Germany – a to dokonce jubilejního 10. ročníku!
Natáčení probíhá už několik let v Kolíně nad Rýnem a pro mě to byl obrovský zážitek. Tento rok se natáčelo koncem června. Každý den po sedm dní se překážkovou dráhu pokusilo zvládnout 40 vybraných sportovců a sportovkyň a 10 z každého dne postupovalo do semifinále. Pokud se mezi nejlepšími 10 neumístily žádné ženy, postupovaly ještě 2 nejlepší ženy.
Překážková dráha se skládala z 6 překážek a stěny na konci, která se vybíhala a na jejím vrcholu byl „buzzer“ – tlačítko, které chce každý zmáčknout, protože to znamená překonání celé překážkové dráhy. A to skutečně nezvládne moc účastníků.
Překážky jsou pravidelně obměňovány a každý den je trochu jiná dráha. Překážky si nikdo nemůže vyzkoušet předem a také nikdo dopředu neví, jaké překážky budou součástí. To se dozví účastníci až těsně před natáčením při prohlídce dráhy. Překážky pak člověk vidí jen krátce, je mu vysvětleno, jak to zhruba funguje a jaká jsou pravidla. Při natáčení pak je jeden jediný pokus na překonání.
Stát na začátku celé dráhy, koukat na početné publikum, které celou dobu povzbuzuje, a hlavně na ty překážky, které člověka čekají, je opravdu velmi silný zážitek. Pak už jen zazní startovní signál a jde se na to.
První překážka byl typický Ninja Jump (přeskoky z jedné nakloněné plošiny na druhou), druhá překážka byla jízda na suknech zavěšených na kovovém kruhu, který se dvakrát propadnul. Obě překážky pro mě byly v pohodě zvládnutelné. Třetí překážka byla náročná a stala se pro spoustu účastníků osudnou – včetně mě.
Z trampolíny se skočilo na tyč, pak se přešlo na druhou tyč, z ní na lištu na válci, který se trochu pootočil, a muselo se přehmátnout na lištu na druhé straně, skočit na lištu na dalším válci, opět přehmátnout na druhou stranu, přejít na poslední válec a z něho na poslední tyč. Nejtěžší na celé překážce byly ty válce.
Já jsem je víceméně bez problémů zvládla, včetně přeskoku, a když jsem z posledního válce přehmatávala na tyč, už jsem se viděla na další překážce a nesoustředila se… špatně jsem odhadla vzdálenost, tyč jsem neúplně chytla, nějak mi to vyklouzlo a už jsem byla ve vodě. Tahle chyba z hlouposti mě zaměstnávala a štvala ještě dlouho potom, a když jsem to celé viděla 24. 10. v televizi, opět jsem si zanadávala.
Sil jsem měla ještě hodně, moc jsem si to celé užívala a mrzelo mě, že jsem se nedostala na další minimálně dvě překážky, které by pro mě byly poměrně jednoduché.
Takový prostě tento sport a tahle show je – chyby se zde neodpouští. Mě to ale moc baví a budu své štěstí zkoušet i nadále. Přihlášku na další ročník už jsem odeslala a snad to i tentokrát dopadne, abych mohla ukázat, co opravdu umím 😊.
Anna Pavelková - Instagram
video: Jan Holan - ZvičinaTV
foto: ©RTL / Markus Hertrich
|
| Vaše komentáře |