Pouliční umění ve Dvoře Králové
Ve Dvoře Králové byla v rámci festivalu "zástupci města" vybrána 4 místa vhodná pro streetartové vyjádření českých i zahraničních umělců. V místní části Strž se jedná hned o dvě plochy v areálu místní střední školy - podlouhlá zeď na sportovišti a přes 5 pater vysoká zeď jedné z jejích budov, která svým tvarem připomíná otevřenou knihu. Pro open call, tedy soutěžní výzvu, byla vybrána rozvodna na nábřeží. Čtvrtou lokalitou je již tradiční místo street artu - zeď podél vlečky, kde se budou konat doprovodné akce v sobotu (viz plakáty ve fotogalerii).
Na sociálních sítích se v úterý 23. září zvedla vlna kritiky na návrh velkého muralu na zdi SPOŠ ve Strži, který byl vybrán jako jedna z ploch vhodných pro pouliční umělecké dílo, v tomto případě zkušeného polského umělce Richie Mozgera. Sdílel ho radní Nasik Kiriakovský, iniciátor festivalu, na svém fcb profilu a poté do vybraných fcb skupin. Později byl tento příspěvek stažen.
Bez jakékoliv kritiky a postojů si pojďme vysvětlit, co je cílem takových festivalů a jak umělci přistupují k plochám, které dostanou k dispozici. Dalším tématem, které nyní řešíme s organizátory i městem, je výběr ploch. Až budeme vědět odpovědi, vysvětlíme tyto okolnosti v dalším článku.
Umělec pár dnů tvoří, občané se zbytek života dívají
Velkoformátové malby na domech a dalších veřejných plochách – muraly – se v posledních letech objevují i v menších městech. Přinášejí barvy, originalitu a často i nové příběhy do prostředí, které by jinak působilo šedě a jednotvárně. S každým takovým dílem ale vyvstává otázka: mají muraly vznikat podle představ umělců, nebo by měli mít hlavní slovo místní obyvatelé?
Přijetí komunitou
Pokud lidé dílo přijmou, má mnohem větší šanci přežít. Mural se pak stává součástí identity místa, lidé se s ním fotí, ukazují ho návštěvám a berou ho za „svůj“. Obecně platí, že když dílo reflektuje historii, tradici nebo důležité příběhy komunity, vzbuzuje pozitivní odezvu. Nakonec může v rámci daného příběhu přilákat i turisty - což vybraným lokalitám může prospět.
Svoboda projevu umělce
Na druhou stranu street art stojí na autenticitě a volném sebevyjádření. Pokud by byl umělec svázán příliš konkrétními požadavky, dílo by mohlo ztratit originalitu i sílu. Právě svobodné ztvárnění dává muralům osobitý rukopis, který je často i hlavním lákadlem pro diváky.
Hledání rovnováhy
Řešením bývá kompromis. Organizátoři festivalů či města zpravidla stanoví obecné téma – například příroda, voda nebo historie – a konkrétní výtvarné pojetí už nechávají na umělci. Dílo tak nese lokální motivy, ale zároveň zůstává autentické a osobité. Takto můžeme vidět muraly ve větších městech, které odkazují na historii, místní osobnosti či významné události a stávají se tak zároveň vzdělávacím prvkem. Bohužel v tomto případě není známo, zda město nebo iniciátor, definovalo nějaké zadání a co je skutečným cílem festivalu.
Cílem street artu bývá nejen nová vizuální ozdoba vybraného místa, případně kultivace vyloučených lokalit, ale i podnět k zamyšlení a symbol dialogu mezi komunitou a umělcem. Snad se dialogu ještě během tvorby dočkáme.
Zatím je zřejmé, že tu chybí otevřená komunikace s veřejností, předběžné vysvětlení pojmů a myšlenek umělců, přiblížení jejich předchozích děl a možná také citlivý výběr ploch, které se stanou na několik let, možná věčnost, muraly.
Kateřina Sekyrková






Zpět